Fakulta pedagogická je historicky nejstarší a také co do počtu akademických pracovníků a studentů největší fakultou Západočeské univerzity v Plzni.

Pedagogická fakulta v Plzni vznikla 14. září 1948 jako pobočka již existující Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Slavnostní zahájení výuky se uskutečnilo přesně o dva měsíce později v hlavním sále Slovanské (dnes a ostatně i původně Měšťanské) besedy za přítomnosti tehdejšího ministra školství prof. Zdeňka Nejedlého. Výukou byli pověřováni zejména profesoři plzeňských středních škol nebo univerzitní profesoři a asistenti z fakulty v Praze, na podzim 1949 získala fakulta vlastní budovu ve Veleslavínově ulici. Od školního roku 1950/1952 bylo umožněno dálkové studium, takže počet studentů rychle rostl. Slibný rozvoj byl zastaven zásahem komunistické vlády, která získala zákonem z  května 1950 nad vysokými školami neomezenou moc. Již na podzim 1950 byla příprava učitelů národních škol (tedy dnešního 1. stupně ZŠ) převedena na nově zřízená pedagogická gymnázia. V roce 1953 pak byla fakulta degradována na Vyšší pedagogickou školu, pouze v Praze byla zřízena Vysoká škola pedagogická, připravující učitele pro střední školy, resp. pro 9.–11. ročník tehdejších jedenáctiletek. Nesmyslná reforma byla ukončena v roce 1959 a vyšší pedagogické školy (i pražská Vysoká škola pedagogická) byly nahrazeny pedagogickými instituty ve správě jednotlivých krajů. Vedle plzeňského tak byl ustaven i Pedagogický institut v Karlových Varech. Již v roce 1962 však přešla správa pedagogických institutů pod ministerstvo školství. O dva roky později byly zrušeny a nahrazeny – opět pedagogickými fakultami. Ty mohly být součástí univerzity (v Praze, Brně či Olomouci), nebo zcela samostatné, jako tomu bylo v Plzni. Pedagogický institut v Karlových Varech byl uzavřen. Na plzeňskou fakultu z něj přešla řada vyučujících a všichni tehdejší studenti.  

Od roku 1964 už existuje Pedagogická fakulta v Plzni v zásadě kontinuálně. Rostoucí počet studentů (zejména po zmíněném zrušení Pedagogického institutu v Karlových Varech) si vyžádal další rozšíření výukových prostor – tehdy získala fakulta budovu na tehdejší třídě 1. máje (dnes Klatovská), do stejné doby spadá výstavba kolejí na Borech (Baarova, Máchova, Heyrovského). Studium na obnovené pedagogické fakultě bylo čtyřleté (denní studium) či pětileté (dálkové studium). V reformním roce 1968 se objevily první návrhy na spojení Pedagogické fakulty v Plzni a tehdejší Vysoké školy strojní a elektrotechnické do jediné plzeňské univerzity, následné politické události však tyto úvahy na dalších více než 20 let zmrazily. Na obou vysokých školách proběhly počátkem 70. let nechvalně proslulé kádrové pohovory, v jejichž důsledku muselo Pedagogickou fakultu v Plzni opustit 35 jejích učitelů, do značné míry se také vyměnili vedoucí kateder a další přední funkcionáři fakulty. Od roku 1976 byla na pedagogických fakultách zavedena příprava učitelů středních škol, a to v podobě jednotného pětiletého oboru Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 5.–12. ročník. V 70. a 80. letech studovalo na fakultě každý rok zhruba 1400–1500 studentů. V budově na dnešní Klatovské třídě proběhla řada stavebních úprav, zejména tělocvičny, výtvarných ateliérů a sociálního zařízení. Děkanát fakulty byl přemístěn z Veleslavínovy ulice do Sedláčkovy, fakulta vystavěla a vlastnila výukové a rekreační středisko Rybník v Českém lese a převzala do správy bazén na Lochotíně.

Pád komunistického režimu v roce 1989 znamená pro vývoj plzeňské pedagogické fakulty zásadní zlom. I zde se vytvořil studentský stávkový výbor a probíhaly zde různá shromáždění a diskuse. Tehdejší děkan prof. PhDr. Vladimír Brichta, CSc., rezignoval a na jeho místo byl zvolen doc. Ing. Jiří Pyšek, CSc. Nový vysokoškolský zákon z roku 1990 potvrdil vysokým školám právo na samosprávu. Podle něj se ustavil akademický senát, který měl původně tři komory – učitelskou (13 členů), zaměstnaneckou (3 členové) a studentskou (5 členů). Senát pak zvolil v roce 1991 nového děkana fakulty doc. RNDr. Jaroslava Drábka, CSc. Došlo také k řadě změn ve vnitřní organizaci fakulty – zejména ve složení jednotlivých kateder.

Jednání děkana doc. Pyška s představiteli Vysoké školy strojní a elektronické vedlo k dohodě o vytvoření společné plzeňské univerzity. Ta vznikla pod názvem Západočeská univerzita v Plzni spojením obou škol dne 28. září 1991. Pedagogická fakulta si zpočátku ještě ponechala některé pravomoci, teprve od 1. ledna 1999 se do ZČU integrovala plně.  

Nově se utvářely studijní programy a obory, které již nebyly nařizovány centrálně z ministerstva, ale bylo třeba pro ně pravidelně získávat akreditaci. Došlo k diferenciaci studia na čtyřleté pro učitelství na základní škole a pětileté pro učitelství na školách středních. Zaváděl se kreditní systém, otevíraly se zcela nové (i neučitelské) obory. Zájem o studium na fakultě prudce vzrostl, počet přihlášek v 90. letech dosahoval zhruba tří tisíc, přijímal se zhruba jen každý čtvrtý. Zcela nově se budovaly mezinárodní kontakty, zejména na nových jazykových katedrách (poptávka po učitelích jiného jazyka než ruštiny byla enormní). Roku 2001 začal poměrně složitý proces přestavby dosavadního souvislého čtyřletého či pětiletého magisterského studia na tříleté bakalářské a navazující dvouleté magisterské studium. Výjimku tvoří pouze obor Učitelství 1. stupně ZŠ, jehož studium není takto rozdělené. Velkým úspěchem bylo otevření doktorského studia v některých oborech v druhé polovině prvního desetiletí 21. století.  

Kolem roku 2010 dosáhl extenzivní rozvoj fakulty vrcholu – fakulta měla přes tři tisíce studentů a více než 200 zaměstnanců. Každý rok se ke studiu hlásilo zhruba pět tisíc zájemců. Přesto se fakulta dostala díky rozpočtovým pravidlům v rámci ZČU do finančních potíží, které musela řešit snížením platů, redukcí některých oborů, zejména neučitelských, propouštěním zaměstnanců i důslednější kontrolou výkonu těch, kteří zůstali. Během následujících let se postupně podařilo fakultu finančně i personálně konsolidovat, a to navzdory snižujícímu se počtu studentů v důsledku demografické krize i omezení počtu financovaných studentů ze strany státu.  

Seznam děkanů fakulty

• JUDr. Jaroslav Krofta (1949–1953, poté 1953–1959 ředitel Vyšší školy pedagogické)
• doc. Zdeněk Ungerman (ředitel Pedagogického institutu v Plzni 1959–1961)
• Josef Frouz, prom. fil. (ředitel Pedagogického institutu v Plzni 1961–1964)
• prof. PhDr. Jindřich Vacek, CSc. (1964–1972)
• prof. PhDr. Vladimír Brichta, CSc. (1972–1989)
• doc. Ing. Jiří Pyšek, CSc. (1989–1991)
• doc. RNDr. Jaroslav Drábek, CSc. (1991–1995)
• doc. PaedDr. Václav Havel, CSc. (1995–2001)
• doc. PhDr. Jana Miňhová, CSc. (2001–2007)
• doc. PaedDr. Jana Coufalová, CSc. (2007–2015)
• PhDr. Miroslav Randa, Ph. D. (2015–2019)
• doc. RNDr. Pavel Mentlík, Ph. D. (od 2019)